Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jan Palach: Češi nemají mučedníky rádi

18. 01. 2010 14:35:02
O výročí, které se hodí jen někdy Je-li třeba, donutí-li je někdo silnější, Češi se svých hrdinů, hlavně mučedníků, vzdají. Je v tom přirozený pud sebezáchovy v prostoru uprostřed Evropy. Tisícileté dějiny tohoto národa a státních útvarů jsou toho hmatatelným důkazem.

Jan Palach patří, bohužel už pro mnohé, do doby, kdy podle mlhavých představ snad po Čechách ještě běhali dinosauři. Řidič jezdící po Praze nedovolenou rychlostí v masce prasete a pár centimetrů sněhu je pro média větší sousto. Není proto ani divu, že zmínka o Palachovi se letos objevila jen někde, zapadlá na internetu, kde jste se navíc třeba mohli dočíst, že svůj život ukončil před dvaceti lety ...

To, co před jednačtyřiceti lety vykonal student filozofické fakulty Jan Palach, nebyl jen zoufalý čin člověka, který pozoroval stále silnější letargii a rezignaci Čechů i Slováků vůči okupaci „bratrských“ armád a smiřování se s domácí kolaborací. Byla to facka do svědomí těch, kteří ještě pár měsíců předtím stáli čelem k hlavním děl tanků a drželi v rukách československé vlajky.

Jan Palach se mohl také přizpůsobit. Ale neměl na to povahu a také věk. Mohl se možná postupně zapojit do nějaké formy odporu, tichého disentu, ignorace společenského dění. Ale v jeho činu, zoufalém jen na první pohled, byla z jeho pohledu jediná možnost, jak říci lidem, že jeho smrt smysl má.

Jenže většina obyvatel okupovaného státu – a to není výčitka – poznala, že když se podvolí, ponechá jim režim jejich, byť skromné, ale přece jen jakés takés výdobytky, výhody, cesty, jak přežít v relativním klidu a dostatku. S tím, že hesla o svobodě a demokracii raději potlačí jak ve slovech, tak v myšlenkách.

Češi nemají mučedníky jeho druhu v lásce, protože jim připomínají ne snad zbabělost, ale minimálně nestatečnost. Je to něco, jako když jdete po ulici, kde násilník kope do ležící oběti a dav okolo spěchá s hlavami skloněnými k zemi, odvrácenými na opačnou stranu, neslyší, nevidí, nespálí si ani ruce, ani jazyk. Znáte přece – nehas, co tě nepálí.

Jan Palach zapálil něco, co pálilo celou zemi. Jako by ohněm na svém těle říkal: „Vidíte, kopou do žen a dětí i starců, do slabých a bezbranných, ale vy jdete dál ulicí, protože nekopu do vás. Ti lidé na zemi volají o pomoc, ale ta pomoc by mohla ublížit každému, kdo zvedne slovo a ruku na obranu obětí.“ Češi neradi slyší, že se bojí.

Jan Palach se stal hořící výčitkou, ale normalizační režim si mohl být jist, že kromě demonstrativního pohřbu se „bouřící“ Češi na víc nezmohou. Přesněji řečeno, k větším protestům a činům se ani sami nevybičují.

Není to nářek nad špatnými stránkami naší povahy. Každá země, každý národ má své a nikdo není pohádkovým rekem. Jan Palach provedl svou neskonale statečnou výzvu světu 16. ledna 1969, jak se tehdy zdálo, zbytečně. Jeho boj se smrtí a smrt 19. ledna 1969 se však úplně ztratily jen na dvacet let. Naštěstí.

Autor: Petr Hulinský | pondělí 18.1.2010 14:35 | karma článku: 21.66 | přečteno: 1183x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Stepan Kutaj

Nazev neni

Povidka z letadla... Nevim jak ji nazvat... Poradite? Pardon za chyby! "Dobre rano lasko", rekl John a podival se do krasne hnedych oci Hannah a pohladil ji po vlasech a zaroven ji polibil na tvar. "Jak jsi se vyspal

18.8.2017 v 22:38 | Karma článku: 3.89 | Přečteno: 98 | Diskuse

Libuse Palkova

Verbální diarea

Taky máte pocit že takzvaný informační šum přešel v ohlušující rachot? Všichni mluví a nic nesdělují, nikdo nikoho neposlouchá, a když už něco zaslechneme tak tomu stejně většinou neporozumíme-většina lidí se už ani chápat nesnaží

18.8.2017 v 19:56 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 263 | Diskuse

Milan Šupa

O ženách a mužích dneška a o jejich devalvaci smyslu pro mravnost

Běda tomu, z koho pohoršení pochází! Je nanejvýš smutné, že právě touto větou třeba začít, pokud se chceme vyjádřit k působení ženy současnosti.

18.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 12.34 | Přečteno: 551 | Diskuse

Martina Studzinská

Turíst? Zachvátčik?

O návštěvě naší metropole z pohledu jednoho ruského turisty. Nebo dobyvatele? Odpoví si už každý podle svého.

18.8.2017 v 14:29 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 701 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 794 | Diskuse
Počet článků 90 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2377
Stínový ministr pro místní rozvoj ČSSD. V roce 1996 zvolen poslancem Parlamentu ČR, v letech 2002 až 2006 byl náměstkem primátora hl. m. Prahy a od roku 2006 je předsedou finančního výboru ZHMP. Je víceprezidentem Českého svazu taekwondo WTF, členem Českého olympijského výboru a čestným předsedou Českého paralympijského výboru. Více o autorovi na www.hulinsky.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.