Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Květen 1945: hrdinství, nebo alibismus na poslední chvíli?

6. 05. 2010 15:05:32
Češi se při debatách kolem statečnosti, či nestatečnosti během 2. světové války dostávají především v otázce domácího odboje do schizofrenní situace. Od roku 1938 si v sobě v podstatě neseme pocit selhání a neschopnosti, který byl ještě znásoben vojenskou pasivitou při podobné situaci o třicet let později v srpnu 1968. Jsou to ale pocity oprávněné a nutné?

S nádechem ironie se říká, že Češi naposledy bojovali na Bílé hoře, a to ještě za ně válčily moravské pluky. Sice nám napravovali reputaci během 1. světové války legionáři, o dvacet let později jednotky na východní a západní a africké frontě, ale na domácí frontě jsme zcela zklamali. Podobně tomu bylo na samém konci války. České i Pražské povstání nebylo nic jiného, než snaha napravit pošramocenou pověst národa, za který bojují a umírají cizí.

Myslím, že sebemrskačství rozhodně není namístě. V důležitých dějinných zlomech 20. století selhával ne národ jako celek, ale jen jeho malá část – především politici. V třicátém osmém se spoléhali spíše na cizí pomoc, než na vlastní síly. Kapitulantství podpořila ještě vláda druhé republiky a Háchova podřízenecká mise, kdy 14. března 1939 předal zbytek okleštěného Česko-Slovenska do rukou Hitlerovi.

Podobně tomu bylo v srpnu 1968. Proti tankům se postavila ulice s holýma rukama, československé tanky a vojsko zůstaly v kasárnách. Tak o čí zbabělosti je vlastně řeč?

Je snad vůbec oprávněné zmiňovat se, že v květnu 1945 si Češi dělali jen alibi, kdy Němce hnali z východu Rusové a ze západu Američané s Angličany? Proti milionu mužů armády, která v české kotlině v tu dobu ještě zbyla, mohli Češi vzít jen zbraně protektorátní pseudoarmády, četnictva a policie. Že bude konec války 8. a 9. května, to víme dnes my, ale lidé tehdy netušili, jestli skončí konflikt za týden, nebo měsíc. Navíc nebylo nic jednoduššího, než v čekání přečkat, až se z obou stran přiženou armády a utnou německé řádění. Jít do takového boje, jehož výsledek sliboval předem spíše masakr a těžké krveprolití, znamenalo riskovat život doslova v posledních vteřinách.

Přesto šly tisíce Čechů do boje, jehož výsledek byl předem velmi nejistý. Jistě, v květnu 1945 bouchla i šest let potlačovaná nenávist, odhodlání vyřídit si s okupanty účty, pomstít se za dva tisíce sto dnů strachu, popravené a umučené. Výbuch zloby, který ještě dnes lidem v té době někdy vyčítáme a připisujeme k nedobru, byl přirozenou reakcí a najdete ho ve všech končících válkách. Potkalo to okupanty ve všech zemích i časech.

Poselství, které nám všichni bojovníci z května 1945 tehdy vyslali, je mnohem výraznější a důležitější, než si stále dokážeme uvědomit. I v hrdinství totiž platí, že je lepší pozdě, než nikdy.

Autor: Petr Hulinský | čtvrtek 6.5.2010 15:05 | karma článku: 31.68 | přečteno: 5480x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Stepan Kutaj

Nazev neni

Povidka z letadla... Nevim jak ji nazvat... Poradite? Pardon za chyby! "Dobre rano lasko", rekl John a podival se do krasne hnedych oci Hannah a pohladil ji po vlasech a zaroven ji polibil na tvar. "Jak jsi se vyspal

18.8.2017 v 22:38 | Karma článku: 3.89 | Přečteno: 98 | Diskuse

Libuse Palkova

Verbální diarea

Taky máte pocit že takzvaný informační šum přešel v ohlušující rachot? Všichni mluví a nic nesdělují, nikdo nikoho neposlouchá, a když už něco zaslechneme tak tomu stejně většinou neporozumíme-většina lidí se už ani chápat nesnaží

18.8.2017 v 19:56 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 263 | Diskuse

Milan Šupa

O ženách a mužích dneška a o jejich devalvaci smyslu pro mravnost

Běda tomu, z koho pohoršení pochází! Je nanejvýš smutné, že právě touto větou třeba začít, pokud se chceme vyjádřit k působení ženy současnosti.

18.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 12.34 | Přečteno: 551 | Diskuse

Martina Studzinská

Turíst? Zachvátčik?

O návštěvě naší metropole z pohledu jednoho ruského turisty. Nebo dobyvatele? Odpoví si už každý podle svého.

18.8.2017 v 14:29 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 701 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 794 | Diskuse
Počet článků 90 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2377
Stínový ministr pro místní rozvoj ČSSD. V roce 1996 zvolen poslancem Parlamentu ČR, v letech 2002 až 2006 byl náměstkem primátora hl. m. Prahy a od roku 2006 je předsedou finančního výboru ZHMP. Je víceprezidentem Českého svazu taekwondo WTF, členem Českého olympijského výboru a čestným předsedou Českého paralympijského výboru. Více o autorovi na www.hulinsky.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.