Na první pohled je to úplně jasné. Vojenských výcvikových prostorů máme zbytečně mnoho. Zatímco v roce 1993 vycházelo na jednoho vojáka v činné službě 1,1 hektaru vojenského újezdu, letos jde už o 5,6 hektarů.
Celková rozloha vojenských újezdů je prostě vzhledem k potřebám a velikosti ozbrojených sil výrazně naddimenzována.
Uvedená čísla nepředstavují žádné překvapení. Vojenské újezdy jsou do jisté míry pozůstatkem minulého režimu (po jeho pádu byly z osmi fungujících pouze tři zrušeny, z toho dva spolu s odsunem sovětských vojáků) a prosté konstatování, že současná Armáda České republiky s pětadvaceti tisíci vojáky nepotřebuje tolik místa pro výcvik, jako bývalá dvousettisícová Československá lidová armáda, nutně vede ke snahám o jejich redukci či dokonce rušení. Počítá s tím i Bílá kniha o obraně, kterou připravil ministr obrany Alexandr Vondra. Potud je všechno v pořádku.
Mnohem horší už je ale samotný způsob redukce výcvikových prostorů, jak si ho pan ministr představuje. Nebojím se tvrdit, že dokonce postrádá dávku zdravého rozumu – tedy onen způsob…
Musíme se totiž na celý problém podívat mnohem obšírněji, zrušení výcvikového prostoru nefunguje tak, že se řekne „Konec, vystěhujte se“ a armáda se jednoduše přesune jinam. Pokud má dojít k opuštění vojenského újezdu, musí být zpracována detailní analýza, jaké dopady bude mít toto zrušení nejen pro armádu, ale i pro celé území a jeho okolí. Taková analýza však chybí.
Víme, že vojenským újezdem, který má být zrušen, je ten brdský. Ministerstvo obrany chce Brdy do čtyř let otevřít lidem s tím, že by tu i nadále měly s dřevem podnikat Vojenské lesy. Nic víc. Kdo bude území pro veřejnost spravovat? Jaký bude jeho status?
Ujištění z úst pana ministra Vondry, že do jediných středočeských hor developery nepustí, mi tak nějak nestačí. Opravdu mám obavy z toho, že armáda za velké peníze (v řádech milionů korun) a z kapes daňových poplatníků provede pyrotechnickou a ekologickou asanaci opouštěných újezdů a pak se díky nejasným pravidlům předání „civilu“ do takto „zdarma“ vyčištěného prostoru vrhnou podnikatelé s plány na výstavbu hotelů či sjezdovek… Že by to v Čechách nebylo možné? Bohužel bylo.
V případě brdského vojenského prostoru navíc nebyl nápad na jeho opuštění armádou evidentně předjednán se zástupci místních a regionálních samospráv, kterých se tato záležitost přímo dotýká. Například starosta Jinců, které leží na hranici brdského újedu, Josef Hála upozorňuje na to, že zdejší velká nezaměstnanost se ještě zvýší, protože mnoho místních lidí je na armádě existenčně závislých. Navíc se počítá s tím, že v Jincích by zůstali dělostřelci, kteří by nyní museli jezdit cvičit jinam, takže by se prodražila jejich doprava.
Na druhé straně starostové v okolí vojenského výcvikového prostoru Boletice na Šumavě by proti jeho výrazné redukci nic nenamítali, protože již mají připravené projekty na rozvoj turistického ruchu, výstavbu lyžařského centra, zřízení cyklostezek a podobně, které by měly přinést zdejším lidem i nové pracovní příležitosti. Navíc tyto plány podporovali i Vondrovi předchůdci v čele resortu obrany.
Chápu, že pan ministr má v současné době jiné starosti, na druhou stranu tak důležitý resort, jakým je obrana, potřebuje skutečně odpovědné a kvalifikované řízení. Ministr Vondra by proto měl uvažovat o opravdovém ukončení svého působení v čele ministerstva obrany.
