Mám své výhrady k řadě řešení problematiky bydlení v České republice, jak je navrhuje nová koncepce bydlení do roku 2020, nedávno schválená vládou. Ale ještě větší výhrady mám k tomu, co koncepce neřeší.
Mám na mysli skutečnost, že se ve schváleném dokumentu neobjevila ani jedna zmínka o principech fungování realitních kanceláří. Stejně tak se o nich nezmiňují autoři koncepce ani v souvislosti se zákony a vyhláškami, které bude třeba pro faktickou realizaci záměrů stran bydlení připravit či novelizovat. Kolem realitních kanceláří je tak i po zpracování nové koncepce bydlení ticho po pěšině.
Přitom situace v České republice se v této oblasti hodně vymyká evropskému průměru. O lecčems vypovídají dostupné údaje o počtu transakcí s bydlením, které se uskutečňují prostřednictvím realitních kanceláří. Zatímco u nás se tento ukazatel pohybuje slabě nad polovinou, v zahraničí je to kolem pětadevadesáti procent. Z toho je patrné, že důvěra Čechů v realitní agenty není příliš velká.
Naše předpisy na realitní kanceláře a agenty poněkud zapomněly. Obchodovat s byty a domy dnes může v podstatě téměř každý, aniž by pro to musel mít nějaké zvláštní předpoklady. Jediný požadavek, který vůči realitnímu agentovi český právní systém má, je zaplacení tisíce korun za vydání živnostenského listu. Nevyžaduje se žádná kvalifikace, žádný určitý druh střední či vysoké školy, ba dokonce ani žádné dodatečné vzdělání nebo alespoň školení v oboru. Nejsou stanovené žádné základní předpoklady, které by měl realitní agent splňovat. Povinné není dokonce ani zapsání do obchodního rejstříku.
Z toho vyplývají další důsledky - žádná akreditace, žádná komise či dohled nad působením agentů na realitním trhu. Existující Asociace realitních kanceláří ČR nemá natolik silný vliv, aby zabránila nepravostem, se kterými se klienti na českém trhu s nemovitostmi setkávají. Zajímavé je, že tento deficit vnímají i samy realitní kanceláře, tedy alespoň ty velké a solidní, které už delší dobu volají po regulaci svého podnikání.
Proto se velmi divím tomu, že v dokumentu, který má stanovit pravidla kolem bydlení na deset let dopředu, chybí jakákoli zmínka o působení realitních kanceláří a agentů. Myslím si, že by se tam měla objevit. Když ne přímo v koncepci samé, tak minimálně v seznamu uvažovaných zákonů a vyhlášek, které se k nim pojí. Není přece možné dále ignorovat právní vakuum, které kolem trhu s realitami v České republice existuje.
Mám na mysli skutečnost, že se ve schváleném dokumentu neobjevila ani jedna zmínka o principech fungování realitních kanceláří. Stejně tak se o nich nezmiňují autoři koncepce ani v souvislosti se zákony a vyhláškami, které bude třeba pro faktickou realizaci záměrů stran bydlení připravit či novelizovat. Kolem realitních kanceláří je tak i po zpracování nové koncepce bydlení ticho po pěšině.
Přitom situace v České republice se v této oblasti hodně vymyká evropskému průměru. O lecčems vypovídají dostupné údaje o počtu transakcí s bydlením, které se uskutečňují prostřednictvím realitních kanceláří. Zatímco u nás se tento ukazatel pohybuje slabě nad polovinou, v zahraničí je to kolem pětadevadesáti procent. Z toho je patrné, že důvěra Čechů v realitní agenty není příliš velká.
Naše předpisy na realitní kanceláře a agenty poněkud zapomněly. Obchodovat s byty a domy dnes může v podstatě téměř každý, aniž by pro to musel mít nějaké zvláštní předpoklady. Jediný požadavek, který vůči realitnímu agentovi český právní systém má, je zaplacení tisíce korun za vydání živnostenského listu. Nevyžaduje se žádná kvalifikace, žádný určitý druh střední či vysoké školy, ba dokonce ani žádné dodatečné vzdělání nebo alespoň školení v oboru. Nejsou stanovené žádné základní předpoklady, které by měl realitní agent splňovat. Povinné není dokonce ani zapsání do obchodního rejstříku.
Z toho vyplývají další důsledky - žádná akreditace, žádná komise či dohled nad působením agentů na realitním trhu. Existující Asociace realitních kanceláří ČR nemá natolik silný vliv, aby zabránila nepravostem, se kterými se klienti na českém trhu s nemovitostmi setkávají. Zajímavé je, že tento deficit vnímají i samy realitní kanceláře, tedy alespoň ty velké a solidní, které už delší dobu volají po regulaci svého podnikání.
Proto se velmi divím tomu, že v dokumentu, který má stanovit pravidla kolem bydlení na deset let dopředu, chybí jakákoli zmínka o působení realitních kanceláří a agentů. Myslím si, že by se tam měla objevit. Když ne přímo v koncepci samé, tak minimálně v seznamu uvažovaných zákonů a vyhlášek, které se k nim pojí. Není přece možné dále ignorovat právní vakuum, které kolem trhu s realitami v České republice existuje.
