Sdílím odpor většiny společnosti k vyznamenání bratrů Mašínů. Vždyť o jakém hrdinství a protikomunistickém odboji můžeme v jejich případě mluvit? Bratři Mašínové zabíjeli nevinné lidi. Pro mě jsou prostými vrahy.
Mimořádně brutálně si počínali v září 1951, kdy Ctirad Mašín po omámení chloroformem podřezal tupým (!) nožem svázaného příslušníka SNB strážmistra Jaroslava Honzátka při přepadení policejní stanice v Čelákovicích kvůli získání zbraní. Tento podlý čin odporuje i mezinárodnímu právu, konkrétně Úmluvě o zacházení s válečnými zajatci z roku 1929 a i za války by šlo o popravu bezbranného zajatce, a tedy o válečný zločin. Honzátko navíc doma měl malého synka a těhotnou ženu…
Co mělo společného s bojem proti komunismu přepadení auta vezoucí peníze zaměstnancům továrny Kovolis u Čáslavi v srpnu 1952? Nic! Josef Mašín však přitom zavraždil pokladníka Josefa Rošického, starého poctivého prvorepublikového úředníka, který komunistou nikdy nebyl a naopak byl u funkcionářů KSČ v nemilosti. Výsledkem této akce byl zavražděný otec malého dítěte a uloupení 900 tisíc korun, za které si skupina bratří Mašínů nakoupila motorky, kožené boty, oblečení a jeden z jejich členů si za ně koupil rozkládací gauč a pořídil v domě vodovod.
Bratrům Mašínovým se podařilo dostat do USA, kde zpočátku sloužili v armádě, později taxikařili, podnikali, a pracovali v různých civilních profesích. K ostatním československým emigrantům se také neměli.
Proč ale v té době nic nepodnikali proti komunistům, když s nimi tolik chtěli bojovat? Možnosti byly různé, řada skutečných odpůrců komunistického režimu si v emigraci našla „tu svoji parketu“, jak proti němu aktivně působit. Někteří politici z nekomunistických stran se stali členy Rady svobodného Československa (demokratická vláda v exilu), Pavel Tigrid působil v rádiu Svobodná Evropa a Josef Škvorecký založil exilové nakladatelství, ve kterém vydával knihy komunisty zakázaných autorů a posílal je do Československa. Bratří Mašínové nic takového nedělali, proto jsou jejich báchorky o zásadovém antikomunismu nedůvěryhodné.
Nemohu se zbavit dojmu, že jim pouze o to, dostat se z Československa a učinit svůj vlastní život lepší. Šlo jim o sebe. Nic víc.
Jasně tak vyvstává otázka: Měli bychom tohle ocenit jako hrdinství? Jsem přesvědčen, že ne. Nemohu jako hrdiny uznat vrahy nevinných lidí.
Z Československa emigrovaly tisíce lidí. V mých očích jsou tito lidé většími hrdiny než bratři Mašínové, opustili totiž svou zem proto, že věřili ve spravedlivější život. Z mého pohledu si zaslouží ocenění mnohem více.
Jsem jednoznačně přesvědčen, že přístup vlády a ocenění bratří Mašínů je nedůstojné zvláště vůči pozůstalým jejich činů, ale také vůči všem vojákům a veteránům, opravdovým hrdinům, kteří za vlast riskovali své životy a stále marně čekají na jakékoliv ocenění.
