Velice mě zaujala čísla, která nedávno zveřejnilo Sdružení zIndex. To zkoumalo 50 firem s nejasnými vlastníky, které v letech 2007 až 2009 získaly zakázky nejméně za 100 milionů korun. K nim pak přidalo finanční data, jež firmy uveřejňují v obchodním rejstříku, převedená na ukazatele výnosnosti vlastního jmění a výnosnosti investic. Vyšlo najevo, že firmy s netransparentní vlastnickou strukturou jsou jednoznačně ziskovější. Rozdíl činí 23 až 70 procent.
To jen potvrzuje moje přesvědčení, že právě u společností s anonymními vlastníky se nejvíce otevírá riziko korupce a pochybného jednání. Překvapuje mě proto, že ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský při (navíc poněkud zmatené) přípravě nového zákona o veřejných zakázkách zcela zásadní problém firem s akciemi na majitele opomíjí.
Podle navrhované podoby zákona by sice účastníci tendrů měli povinně zveřejňovat jména svých vlastníků, ale to není dostačující úprava. Dodavatel totiž může tyto informace sdělit „na oko". Chybí tu i možnost jak zkontrolovat, jestli jsou akcionáři, uvedení v nabídce, skutečnými vlastníky.
Návrh neřeší ani problém subdodávek. Firma, která by tendr vyhrála, může mít sice jasnou majetkovou strukturu, avšak v podstatě by mohla být skořápkou pro firmy, jejichž majetková struktura je nečitelná.
Jsem přesvědčený, že připravované změny v oblasti zadávání veřejných zakázek by neměly končit u návrhu zákona, který předkládá ministerstvo pro místní rozvoj, ale že na něj musí navazovat další legislativní úpravy. Zejména právě zákon o zrušení listinných akcií na majitele.
Sociální demokracie přitom už loni předložila Poslanecké sněmovně vlastní návrh zákona o zrušení listinných akcií na majitele, který však byl zamítnut hned v prvním čtení. V současné době pracujeme na návrhu novém.
