Za oknem vládnou sibiřské mrazy, doprava kolabuje v dvoumetrových závějích, ale všude se ostře diskutuje o globálním oteplování. ODS má v hlavním městě méně příznivců, než TOP 09, na paty jí šlape už i nevěrník Radek John, který dokonce předstihl komunisty z Politických vězňů.
Tak nějak na mě působila poslední relace Otázek Václava Moravce. Nic proti Cyrilu Svobodovi, který si s pražským primátorem tu tykal, tu vykal. Ale veřejnost ho v poslední doba zaznamenala spíše jen v soudní síni, kde se přel o jeden činžák. Lidovci jsou sice regulérní parlamentní strana, ale v hlavním městě, ať se jim to líbí, nebo ne, si voliči s křesťanskými demokraty nikdy moc nezavdávali. Navíc Cyril je už roky vnímám jako postava doslova celostátní, s dosahem spíše do zahraničí jako dlouholetý ministr tohoto resortu. V Praze bydlí, v Praze pracuje, ale to je asi tak všechno, co ho s Prahou a jejími problémy a starostmi spojuje. Když už je řeč o hlavním městě a všem, co ho trápí, je to stejné, jako když kavárensky a intelektuálně založený Pražák Václav Havel pojede debatovat o kůrovci na Šumavě. Pokud se najednou začal horlivě zapojovat do známé kauzy Opencard, je to stejné, jako bych se začal angažovat v prasečí chřipce. S tou mě spojují jen teploty, kašel, aspirin a prosmrkané kapesníky.
Dlouhou dobu jsem na pražském magistrátu poukazoval na nehospodárnost „otevřené karty“ Opencard. Na mém pracovním stole a v počítači byste našli stohy a tisíce bajtů o tom, jak si Praha s tímhle projektem naběhla. Hodiny a dny strávené okolo univerzální karty Pražana už asi nespočítám.
Ale na debatu Václava Moravce na tohle téma jsem se u nedělního oběda díval s pobavením. Přišel jsem na to, že až na pana primátora se o tomhle problému baví lidé, kteří znají celou problematiku jen z hlášení, deníků a vyprávění kamarádů. Ponechám stranou, že ČSSD sice v hlavním městě má od ODS velký odstup, ale na druhou stranu partaj, jejíž barvy v hlavním městě Praze už pár volebních období hájím, docela uniká v preferencích pánům, kteří se u Václava Moravce v nedělním poledni jako volební lídři pro Prahu objevili.
Celé slavné Otázky Václava Moravce působili jako připravená nevydařená ochotnická fraška. Nejen kvůli afektovaným teatrálním scénám jejich aktérů. Proti Pavlu Bémovi, který moc dobře ví, oč v cause Opencard a dalších podobných jde, posadili komunistu Dolejše, kterého jsem už skoro čtyři roky ani nepotkal v budově magistrátu, průhledně přihrávajícího a sekundujícího Bémovi. A pak Cyrila Svobodu od lidovců, kteří již léta nemají v Praze ani jednoho zastupitele a o Opencard vědí tak leda z bulvárního tisku a doslechu. Ale pozvat zástupce skutečné pražské opozice, která dlouhodobě na černou díru Opencard kvalifikovaně poukazuje a volá po nápravě, to ne. Asi proto, aby se náhodou lidé nedověděli, že v Praze vůči ODS vůbec nějaká opozice je. Divadlo sice dojemně zrežírované, ale dosti nechutné.
Ale přece jen zcela nepřítomný jsem v té obědní diskusi nebyl. Když jsem poslouchal argumentaci moderátora, stačilo jen listovat v materiálech, které jsem na tohle téma zpracovával. Jen mi bylo líto, že místo „mých“ papírů a podkladů jsem si nemohl svou polívčičku“ jako pražský volební lídr ohřát v nedělní televizi sám. Ale snad mě pozvou, až se bude debatovat o zbytečném nákupu vakcín proti prasečí chřipce. Na to jsem kanon!
