Koncepce bydlení do roku 2020, kterou na návrh ministerstva pro místní rozvoj schválila vláda, má několik zásadních plus, ale také několik velmi zásadních mínus.
Mezi pozitiva zcela jistě patří odvaha, s jakou v analytické části hodnotí přínos Koncepce bytové politiky pro období let 2005 – 2010, kterou připravila ČSSD a schválila vláda 16. 3. 2005. Materiál zvláště vyzdvihuje plnění její krátkodobé strategie na léta 2005 – 2010, kdy se podařilo naplnit všechny hlavní cíle, včetně sociálně citlivé deregulace nájemného. I další části rozsáhlé analýzy, která zabírá přes dvě třetiny materiálu, lze hodnotit jako velmi přínosné a zajímavé.
Bohužel, právě rozsah analýzy v kontrastu s útlou částí vlastní koncepce bytové politiky je největším handicapem předloženého materiálu. Ukazuje se tak jako problematické zadat zpracování Koncepce soukromé firmě, která logicky nemůže postihnout resortní či vládní strategii v oblasti bydlení.
I z tohoto důvodu je část vlastní koncepce bytové politiky na 20 stranách textu plný obecných frází typu „budeme podporovat“, ale už posléze neříká jak přesně a v jakém rozsahu. Je sice možné brát tuto obecnost a vágnost materiálu také jako přednost, a to s ohledem na časté střídání ministrů. Jsem však přesvědčen, že dokument, který má ambici nazývat se „koncepčním“, musí nabídnout víc, než prosté konstatování, co bychom chtěli, ale nevíme jak a za co.
Lze-li z dvacetistránkového materiálu vůbec usuzovat na nějaký trend ve státní politice v oblasti bydlení, pak zcela jistě se v tomto materiálu jedná o trend odklonu od přímých dotací k bankovním zárukám či úrokovým dotacím. Ačkoliv jsem přesvědčen, že se jedná o správný směr, nemohu souhlasit s tím, aby byl aplikován i na specifické oblasti podpory bydlení, v nichž se bez přímé státní dotace nelze obejít. Z praxe komunálního politika mohu uvést hned několik příkladů, počínaje bydlením pro seniory či handicapované, ale také například nákladné sanace panelových sídlišť.
Ani v obecné rovině nejsou v Koncepci řešeny dvě podstatné oblasti, totiž budoucnost stavebního spoření a otázka nového občanského zákoníku, který zásadním způsobem mění instituty a principy v oblasti bydlení. Přitom v obou případech se jedná ve vztahu k budoucnosti bytové politiky ČR o natolik zásadní problematiku, že nechápu, jak ji mohla Koncepce pominout.
Jsem tedy přesvědčen, že by pan ministr měl Koncepci dopracovat. Celá situace okolo Koncepce ministra Jankovského by se totiž dala glosovat citátem z filmu Postřižiny: „Musíte se více snažit, pane správče!“. Jako stínový ministr pro místní rozvoj ČSSD jsem připraven se na spolupráci nad konkretizací tohoto materiálu podílet. A to nejen proto, že se jasně ukázalo, jak efektivní byla předchozí Koncepce z dílny sociálnědemokratického předchůdce pana ministra Jankovského.
